Umění obyčejného klidu
04.11.2025
Jemná úvaha o tom, že klid není lenost, ale návrat k sobě. A že člověk občas potřebuje jen na chvíli zpomalit, aby vůbec slyšel sám sebe.
V dnešní době se všechno měří výkonem.
Kolik toho zvládneme, co jsme stihli, jak jsme obstáli. A tak se klid stává vzácností a skoro až luxusem.
Jenže klid není lenost. Je to návrat k sobě.
Chvíle, kdy slyšíme svůj vlastní dech a uvědomíme si, že nic nemusí být hned.
A ani dokonalé.
Umění klidu spočívá v tom, že si dovolíme na chvíli nic neřešit.
Nespěchat. Nedohánět to, co nám uniklo. Jen sedět, dýchat a být.
Umění klidu spočívá v umění být sám sebou v tichu, které není prázdnota, ale domov duše.
Je zvláštní, jak těžké to pro nás bývá.
Jako bychom se báli zastavit, aby se něco nezhroutilo.
Ale většinou se nezhroutí nic.
Naopak, najednou slyšíme sami sebe.
Klid není o tichu kolem nás, ale o tichu uvnitř.
O místě, které v sobě otevřeme, když přestaneme bojovat s tím, co nás tlačí.
A právě v těchto obyčejných chvílích se člověku často uleví nejvíc
.