Jak si ulevit v hlavě i v duši, když je toho moc
08.11.2025
Praktické i niterné povídání o tom, že úleva nemusí být velká. Někdy stačí jedna věta, jedno nadechnutí, jedna chvíle zpomalení.
Každý z nás má období, kdy je hlava plná a duše unavená.
Myšlenky běží rychleji, než stíháme dýchat.
A i maličkosti působí jako něco, co už nemáme kam dát.
Není to slabost. Je to přetížení.
Úleva nepřichází z toho, že všechno zvládneme.
Ale z toho, že si dovolíme odložit aspoň jeden kousek z toho, co nás tíží.
Někdy stačí jediná věta: "Je toho na mě moc." a člověk, který nás nehodnotí.
Nechat mysl zpomalit je jako otevřít duši prostoru pro klid.
Pomáhá krátké zpomalení.
Tři nádechy.
Chvilka ticha.
Procházka beze slov.
A někdy je to právě sdílení, které tíhu zlehčí.
Ulevit si neznamená utéct.
Znamená to být k sobě laskavý.
A dovolit si na chvíli nadechnout se.